Priessnitzův pomník alegorie Zdraví

Priessnitzův pomník Josefa Obetha ve Smetanových sadech v Jeseníku

V r. 1897 se ustavil v Jeseníku výbor pro postavení Priessnitzova pomníku, jímž chtěli místní Němci dost opožděně uctít svého věhlasného rodáka, když pět národností tak učinilo dávno před nimi. Inspirátorem této akce byl opět Johann Ripper, ale teprve r. 1902 se sešla komise, jež posuzovala čtyři předložené návrhy pomníku. První cenu získal Josef Obeth (1874 – 1961), rodák z Terezína, malé kolonie u Mikulovic, který prošel kamenickou školou v Supíkovicích a ukončil studium sochařství na akademii ve Vídni. Praktické zkušenosti získal v Budapešti a Mnichově a prvním dílem, jímž na sebe upozornil, byla socha Vidění sv. Františka pro gymnaziální kostel ve Vidnavě. Práce na pomníku vázla, protože Obeth podnikl studijní cestu do Itálie a Dalmácie, a výčitky, jež musel od výboru vyslechnout, jej dohnaly k pokusu o sebevraždu. Konečně počátkem r. 1909 byl pomník hotov a k jeho odhalení došlo 25. července v městském parku. Dílo bylo přijato s nadšením, protože sousoší takových rozměrů a umělecké váhy Jesenicko dosud nemělo. Dominantou pomníku je Priessnitzova postava, vysoká 2,85 m. po její pravici je skupina tří zbědovaných postav s poraněnou srnou, po levici dvojice muže a ženy s dítětem, symbolizující obrodný účinek vodoléčby. Do stěny pomníku je vtesána podoba chorého muže, jemuž ženská postava podává nádobu s vodou. Do soklu pod Priessnitzovým portrétem je vyryto ještě jeho jméno a po bocích nápis, jenž česky znamená: „Zdroj lidského mládí“. Figury vytesal Obeth ze žlutého mramoru dovezeného z Laaseru v Tyrolsku, kdežto pro podstavec užil slezského mramoru. Obrovské rozměry sousoší vysvětlují, proč na něm Obeth pracoval sedm let. Celek je 10 m široký, 5 m vysoký a 6 m hluboký. Za svou práci dostal Obeth 22 669 korun, pomník s úpravou terénu přišel výbor na 42 tisíc korun. Umělecký úspěch, kterého Obeth svým dílem dosáhl, jej přiměl, aby zůstal činný v rodném kraji. Nouzi o zakázky neměl, k jeho velkým pracím patří např. socha zakladatele moderní genetiky augustiána Řehoře Mendela v Novém Jíčíně.
Šest pomníků vztyčených k poctě Priessnitze šesti národnostmi v Jeseníku v rozpětí osmdesáti let dosvědčuje, jak trvale ovlivnil zakladatel vodoléčby svou činností několik generací. Jsou to výmluvní svědkové dodnes živé lékařské tradice a zaslouží si, aby byli chráněni před pustošivýma rukama věci neznalých kazitelů.

Zdroj:
SOKA Jeseník

Priessnitzův pomník ve Smetanových sadech

Monumentální sochařské dílo na půlkruhové, stupňovitě tvarované podnoži. Centrální figurou je postava Vincenze Priessnitze, za níž je ve hmotě mramoru reliéfně podaná postava muže, jemuž žena podává nádobu s vodou. Po pravici ústřední figury pomníku situována skupina tří chorých postav s poraněnou srnou, po levici dvojice muže a ženy s dítětem, symbolizující obrodný účinek vodoléčby. Do sochlu pod Priessnitzovou sochou je vyrtyto jméno zakladatele lázní, po bocích nápis: DER MENSCHHEIT – JUNG BRUNNEN. Sochařská práce je signována pod skupinou chorých: FEC. J. OBETH/ GR. KROSSE/ SCHL. 1907//.

Stavební dějiny

Iniciátorem vzniku pomníku byl Priessnitzův zeť Jan Ripper. Pro postavení pomníku, jimž chtěli místní Němci uctít památku zakladatele lázní, byl v roce 1897 ustanoven výbor. Komise, která v roce 1902 posuzovala čtyři návrhy, schválila návrh předložený Josefem Obethem. Práce na pomníku byly dokončeny až počátkem roku 1909. K slavnostnímu odhalení došlo 25. července 1909, na což upomíná nápis pamětní desky osazené nad vodní nádrží.

Prameny: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník, Olomouc 2001